Cestujeme za kopec II #Madeira - Ponta Delgada #Portugalsko

 

Jednou z mých vysněných  cest za kopec byla určitě cesta do  Portugalska. Původně jsem snila o hlavním městě  Lisabonu, ale vůbec nelituji že jsem se malinko sekla a vyrazila na Madeiru - ostrov věčného jara. Pověst nelže a i na konci listopadu je to nádhera. Zelený ostrov nabízí pro oko lačné zahradnice tolik krásy v podobě své rozmanitosti květů, že bylo skvělé a inspirativní se na chvilku  zastavit a vnímat tu pohodu a klid místních. Procházet se po prázdném pobřeží  Atlantského oceánu a užívat si jen sama sebe.   Severní  Madeira ( oblast Ponta Delgada ) není totiž  návštěvníky tolik  navštěvována a v zimním období   jen málokdo chce poznávat místní kulturu, přírodní krásy levád a zapomenutých stezek. Při svém krátkém toulání po severní Madeiře jsem chtěla hlavně vidět již zmíněné levády, kterých  je po ostrově nespočet, vyrazit na třetí  nejvyšší horu Pico do Arieiro (1818 m) a něco  málo  ochutnat z místních  specialit. A když Madeira , tak přece  ochutnat Espada – v překladu se jedná o  tkaničnice tmavou (někdy nesprávně zvaná šupinoploutvec). Madeira totiž patří k jedněm z mála míst, kde tato dravá ryba v noci vyplouvá z hloubky až 1 000 m na hladinu a dá se tak lovit. Tkaničnice má černou barvu, jehličkovité zuby a až 1 m dlouhé, ze stran zploštělé, tělo. Maso je velmi křehké a nemá téměř žádné kosti. Může se podávat s řadou příloh – např. se sladkými bramborami, smaženými banány. Já ochutnala variantu s banánem  a je to ótimo. Prostě skvělé jako celá  Madeira. Další specialitou, kterou jsem na svém toulání nemohla  vynechat je Bolo do mel – doslova „medový koláček“ se ve skutečnosti sladí melasou (mel de cana), díky které má tmavou barvu a lepkavou strukturu. Často obsahuje mandle, vlašské ořechy a kandované ovoce a voní po exotickém koření (hřebíček, skořice, zázvor, muškátový oříšek). Místní si jej dopřávají hlavně na Vánoce, my turisté celoročně. Koláček se nekrájí, ale láme na kousky a zapíjí se skvělým madeirským vínem. No a co nesmí chybět při degustaci místních nápojů  Poncha – alkoholický nápoj, který se míchá z destilátu z cukrové třtiny cca 60% alkoholu, , cukru, medu a citronové či pomerančové šťávy. Já ochutnala z maracuji a při náročném tripu po místních stezkách to byla zajímavá  zkušenost :-). 

Bolo do mel

• 2,5 kg mouky ;

• 1 kg cukru ;

• 750 g sádla ;

• 500 g másla ;

• 25 g fenyklu ;

• 50 g skořice ;

• 12 g hřebíčku ;

• 1 lžička směsi koření ;

• 2 kg vlašských ořechů (se skořápkou) ;

• 250 g mandlových jader ;

• 50 g citronu ;

• 5 lžíce jedlé sody ;

• 250 g těsta chleba ;

• 1,8 litr medu z cukrové třtiny (asi 2 a půl láhve melasy);

• 1 sklenka madeirského vína ;

• 4 Pomeranče

 Připravit si droždí s 250 g mouky, 1 dl vlažné vody a 10 g pekařského droždí. Zabalíme chléb (nebo droždí) na ubrousku Druhý den se koření prosévá; nakrájejte mandle, vlašské ořechy a citron na kousky; rozpouští hydrogenuhličitan ve víně z Madeiry; Tuk se rozpouští na med horký.  Oloupeme  kůru z pomerančů a vymačkáme  šťávu. Mouku a cukr prosejeme do velké mísy, uprostřed uděláme jamku a do ní nalijeme kynuté těsto. Když mouku a prášek do pečiva dobře promícháme začneme přidávat zahřátý med a dobře prohněteme.

Jakmile přidáme všechen med, přidáme ovoce madeirské víno s hydrogenuhličitanem, šťávou a kůrou pomeranče včetně koření. Přikryjeme přikrývkou  a necháme  vykynout na teplém  místě, při stejné teplotě, po dobu 3 až 4 dnů. Následně těsto se rozdělíme  na porce po 250, 500 nebo 750 g podle velikosti dortů. Tyto porce těsta se nalijí do kulatých tvarů, rovné a nízké a velmi dobře vymažeme a pečeme v troubě. Horké  ozdobíme polovičními ořechy, nebo mandlemi  nebo kousky citronu. Jakmile jsou upečené a studené, zabalí se do  pergamenového papíru nebo celofánu a uloží v krabicích.  Koláče lze  uchovávat po celý rok.